Po stopách společné kulturní minulosti                          

V letošním létě se uskutečnila již čtrnáctá partnerská návštěva. Stejně tolik let trvá oficiální partnerství mezi městy Kamenický Šenov a Rheinbach.

Tentokrát se vydali Šenováci do Rheinbachu. Na programu bylo pokračování

projektu, který jsme začali v loňském roce. Němečtí návštěvníci se seznámili s naším krajem, který opěvoval romantický básník Karel Hynek Mácha, mnohé to inspirovalo seznámit se s jeho dílem, které je dostupné i v německém  jazyce. 

Rheinbach je položen blízko Rýna, proto volba zaměření  letošního roku byla jednoduchá a pro Čechy byl připraven program  v romantickém Porýní opěvovaném Heinrichem Heinem.

Autobus s šestadvaceti českými zástupci, mezi kterými byli i tři nováčci, kteří na základě výzvy v Šenovských listech projevili zájem, vyrazil v pátek 31. července brzy ráno. Těší nás zájem, vždyť podmínkou účasti není ani členství v našem spolku, ani znalost němčiny.

První zastavení bylo ještě na pravém břehu Rýna v Hessensku v městečku Hadamar. To je s naším regionem spojeno stejně jako Porýnsko-Vestfálský Rheinbach. Tamní sklářský průmysl založili původní obyvatelé našeho regionu po roce 1945. Zde jsme se seznámili s nedávno otevřeným sklářským muzeem, výborně vybavenou sklářskou školou, která se v současné době také potýká s nedostatkem žáků, avšak je nadále výrazně podporována tamní spolkovou zemí, protože si političtí představitelé dostatečně uvědomují potřebu zachování řemeslného vzdělávání. Potěšili jsme se i návštěvou městského kostela, který je zasvěcen svatému Janu Nepomuckému s jedinečnou nástropní malbou, která zobrazuje scénu vhození vikáře Jana z Karlova mostu do Vltavy.

Odpoledne jsme pokračovali do našeho partnerského města. V sobotu na nás čekal společný výlet, který začal na soutoku Mosely a Rýna ve městě Koblenz. Zde jsme si prohlédli pevnost Ehrenbreitstein, seznámili se s historií místa, které bylo dějinně poznamenáno německo - francouzskými boji o toto území. Po obědě jsme pokračovali lodí po Rýnu podél velkého množství hradů, soutěskou Lorelei, která byla pro lodníky nebezpečným místem, díky nízké hladině jsme si mohli prohlédnout skaliska, která se zde pod hladinou skrývají.

Heinrich Heine - Lorelei

Já sám nevím proč, co to značí,

že jsem tak zamyšlen,

ta prastará pověst k pláči

mě týrá dnes po celý den.

Vzduch ochladl, už se stmívá

a tiše plyne Rýn,

zář slunce dohořívá

a na hory pad stín.

Na skále sedí panna,

má démantový pás,

je celá ošperkovaná,

češe si zlatý svůj vlas.

Má zlatý hřeben v hlavě,

češe a zpívá si,

zpívá tak dojímavě,

co zpívá, ach, co asi?

Lodník je dojat tím zpěvem,

ten zpěv ho tak ošálí,

že upoután luzným zjevem,

si nevšimne úskalí.

Vír loďku podemílá,

už nahnul se její kraj,

to všecko způsobila

svým zpěvem Lorelei.

Náš kapitán se však naštěstí  ošálit nedal, a tak jsme za nádherného počasí a zvuku naší hymny, kterou nás personál lodi potěšil, dopluli kolem celnice umístěné uprostřed řeky až do městečka Bacharach, které nás propojuje svatbou Karla IV.s s Annou, dcerou Rudolfa, falckraběte rýnského dne 4. března 1349.

Při zpáteční cestě už kapitán neodolal. Zda podmanivé Lorelei, ohňostroji, či zajímavému rozhovoru s místostarostou Zbyňkem Jechem, nevím. Naše loď přejela jedno zastavení. Museli jsme se proto v noci otáčet a vracet se. Zpět do Rheinbachu jsme se dostali i díky technické závadě na autobusu až v neděli nad ránem. Po krátkém spánku a milém rozloučení jsme se vydali na cestu domů.

Návštěva to byla tentokrát velmi krátká a intenzivní, přesto moc hezká a zajímavá. Děkujeme organizátorům, za německou stranu předsedovi Winfriedu Kernovi a u nás Haně Svobodové, děkujeme také Českoněmeckému fondu budoucnosti a  městu Kamenický Šenov, díky jejichž podpoře se toto setkání uskutečnilo.

V roce 2016 budeme hostiteli zase my v Kamenickém Šenově. Protože bude tento rok 160. výročím naší sklářské školy, navštíví nás naši partneři při této příležitosti.

Kateřina Ditterová

Sdružení přátel Rheinbachu